Všechna štěňátka se chovají tak trochu jako "prasátka", nejraději se venčí přímo doma, často narazíte na štěně, se kterým jste dlouhou dobu venku a ono nic a sotva přijdete domů, už je tam loužička, už je tam hromádka... Není to tím, že by bylo štěně tak nečistotné, je to přirozený pud zděděný po vlku - malá vlčata se nesmí venčit mimo své území, aby je neucítil nějaký predátor, který by je mohl zabít. Někdy se dokonce stává, že štěně chce svoje výkaly sníst - toto chce ihned zakazovat.

Jak tedy naučit štěně čistotě?
V prvé řadě je potřeba si uvědomit, že štěně (jakéhokoli plemene) začne svěrače plně ovládat až ve věku kolem 6. měsíce. Proto štěně za venčení doma nikdy netrestáme! Bitím, nadáváním nebo dokonce mácháním štěněte v loužičce docílíte leda ustrašeného bojácného psíka, který bude naopak učůrávat o sto šest, aby vám naznačil svou submisivitu! Pokud již nastane situace, že se štěně doma vyvenčí, v tichosti jeho výtvor ukliďte a dále to neřešte. Nejlepší je snažit se venčení doma zkrátka předcházet.

Štěňátko přenášíme co nejčastěji ven a to zejména po krmení, pití, probuzení a ukončení hry. Toto jsou situace, kdy má štěně největší potřebu si ulevit. Pokud se štěně opravdu venku vyvenčí, chce to obrovskou pochvalu, není potřeba se bát ze sebe udělat vyloženě blázna a jásat, jak nejvíc to jde, samozřejmostí je také odměna v podobě pamlsku. Není na škodu chvíli, kdy štěně čůrá, doprovodit nějakým slovem, např. "vyčůrat". Štěně si poměrně rychle zafixuje souvislost mezi povelem, vykonáním potřeby a pamlskem a je pak schopné ze sebe vymáčknout alespoň pár kapek, jen aby udělalo člověku radost.

Pokud štěně doma pozorujeme a vidíme, že si přidřepne, není nic snazšího, než štěně narychlo chytit jednou rukou mezi zadníma nohama, druhou rukou zepředu pod tělem a štěně rychle vynést ven a zopakovat zvolený povel. Opět následuje pochvala a odměna. Fotodokumentaci k tomuto "chmatu" dodám hned po narození prvního vrhu, až budu mít "pokusného králíka" pro nafocení :).