Manipulace
Veškeré fotky u tohoto článku pochází od Nikol Pospíšilové, děkujeme :).
Manipulace je u československých vlčáků naprostým základem úspěšné výchovy a měla by, společně se socializací, mít přednost přede vším.
Československý vlčák má už od štěněte svou hlavu a na manipulaci s ním ho musíme zvykat opravdu od prvních dnů, protože v pozdějším věku by mohla jeho neschopnost nechat sebou manipulovat vést k velkým problémům. Představte si, že si váš pes zraní nohu a vy, v horším případě dokonce veterinář, mu ji potřebujete ošetřit. Jenže pes není zvyklý nechat se osahávat a je pak téměř nemožné psa vážícího 30-40 i víc kg bezproblémově ošetřit, může zranit sebe ještě víc a také lidi okolo sebe. To samé platí, pokud budete chtít psa uchovnit - při bonitaci se musí nechat prohmatat, ukázat zuby, totéž při výstavách.
Počítejte s tím, že se i malé vlčátko bude u všeho vztekat, ježit se, cenit zuby, vrčet, pokousávat... Všechno je normální reakce štěněte a vy ho za toto nesmíte trestat! Vlastní agresivitou byste si zadělali na problémy ve vztahu majitel-pes. Štěně na agresivitu majitele reaguje dvěma způsoby:
1) buď se začne ještě více vztekat, což může u pár týdnů starého štěněte vypadat směšně, u dospělého psa to ale může být velký problém končící klidně i pokousáním člověka
2) nebo jde naopak do útlumu, úplně se stáhne, bojí se a začne být velmi submisivní, na vlčáka, který se všeho bojí a především pak svého majitele, je opravdu smutný pohled a rozhodně nebude šťastná ani jedna strana
Správnou volbou tedy je na manipulaci zvykat štěně s klidem, často odměňujte, pokud budete klidní vy a nebudete dávat najevo strach nebo naštvanost, štěně pochopí, že je vše v pořádku a ponese vše daleko lépe.
Nemusíte všechno zvládat hned, od prvních dnů štěně hrou převracejte, otvírejte mu tlamu, abyste ho pomalu a nenásilně učili na kontrolu chrupu, sahejte mu na tlapky, na uši... Později můžete začít učit prohmatání každé části těla zvlášť:
ZUBY
Pro psa to nejhorší a pro člověka přitom velice důležitá věc, kterou musí zvíře ovládat. Pro psa je opravdu nepříjemné, když mu někdo otvírá tlamu a ještě ke všemu kouká dovnitř a počítá zuby. Jak jsem psala výše, ukazování chrupu je důležité pro uchovnění psa a v rámci výstav vždy probíhá kontrola plnochruposti a skusu. Navíc se hodí umět psovi otevřít tlamu, pokud ukořistí něco odporného, odmítá pustit a vy mu to z té tlamy musíte vypáčit ručně. U zubů je obzvlášť důležitý pozitivní přístup a žádné násilí. Tlamu otevíráme štěněti při hře od prvního dne, později se pouštíme do nacvičování kontroly chrupu na povel.
1) Stanovíme si povel, např. "ZUBY", psa usadíme, ideálně si stoupneme obkročmo za něj, vyslovíme povel, psa chytneme za horní část tlamy a odhrneme pysky. Můžete psovi přidržet druhou ruku pod tlamou, aby neměl tendence uhýbat. Ihned následuje pochvala a odměna. Ze začátku stačí jedno, dvě opakování, pak dáme štěněti volno.
2) Pokud už štěně zvládá ukazování skusu, můžeme postoupit na ukazování zubů z boku. Postupujeme jako v bodě 1) jen hned po ukázání skusu nechválíme, ale odhrneme pysky i z boku. Můžeme začít jen jednou stranou a až později nacvičovat obě. Samozřejmě chválíme, odměňujeme. Odhrnování pysků ze stran není nutné, protože veškeré zuby jsou vidět při otevření tlamy. Někteří rozhodčí však tento krok vyžadují a je rozhodně lepší, když si pes nechá prohmatat jakoukoliv část tlamy.
3) Pokud už štěně ovládá odhrnování pysků zepředu i z boku, můžeme přistoupit až k otevírání celé tlamy. Toto je pro psa obzvlášť nepříjemné a náročné, proto tento krok vyžaduje nejvíce trpělivosti. Psa chytneme jednou rukou za horní čelist, druhou za spodní a otevřeme mu tlamu. Zpočátku stačí, když ji pootevře opravdu maličko, ani do ní nemusí být vidět. Velikost rozevření tlamy a délku rozevření postupně prodlužujeme.
OTÍRÁNÍ
Ačkoli mají vlčáci srst samočistící a dříve nebo později z nich veškerá špína opadá, je dobré naučit je nechat se otřít. I když máte totiž možnost zabahněného psa dát do kotce oschnout, může se jednou stát, že ho zkrátka budete muset vzít ihned dovnitř a ne každé čévéčko pak skáče radostí, že se má nechat očistit ručníkem. Štěně na otírání zvykáme opět od mala i když si ho přivedeme v naprosto suchém a čistém období. Vezmeme hadřík a přijedeme mu po zádi, krku. Později po bříšku a přidáváme tlapky. Štěně může na toto reagovat chytáním hadru nebo rukou mezi zuby, připadně vrčením. Nic z toho není známka agrese nebo dominance. Vyjadřuje tím jen svou nelibost k dané proceduře. Štěně za to netrestejte, pouze s klidem pokračujte v otírání. I bez korekcí a okřikování si časem zvykne a nechá se naprosto v klidu otřít.
ZÁKLADNÍ FIXACE
Umět si podržet psa tak, aby se chvíli nehýbal a nemohl se ohánět, je opravdový základ pro každého. Toto je důležité především během zranění psa, kdy musí veterinář provést kontrolu, aniž by mu pes ublížil. Hodí se si psa zafixovat i během očkování, při odběrech krve, atd. a to i u psů, kteří jsou hodní a nekousaví. Nejjednodušší fixace je na zemi, někde v rohu místnosti nebo alespoň u jedné zdi, kde pes nemá tolik možností, kterým směrem se vydat k úniku. Rozumný veterinář by vám měl dovolit vlčáka očkovat, odebírat krev, provádět sono, atd. na zemi. Pokud ne, rychle od něj pryč! :)
Základní fixace máme dvě hlavní, dělí se dle toho, zda se veterinář potřebuje dostat k přední nebo zadní části těla. Základní fixace, kterou využijeme především při odběru krve či ošetřování předních tlapek, spoočívá v tom, že psa posadíme, ideálně do rohu místnosti, chytíme ho jednou rukou vrchem za hrudník a druhou rukou chytneme psa pod hlavou, kterou si pak následně můžeme namáčknout na sebe. Díky uchopení hlavy nemůže pes kolem sebe kousat. Fixace navíc psa vždy alespoň částečně uklidní.
Druhou variantu základní fixace provádíme tak, že psa ve stoje uchopíme jednou rukou pod hrudníkem za předníma nohama tentokrát odspodu a druhou rukou obejmeme psa kolem krku. I drobný člověk dokáže psa velikosti ČSV zafixovat v této pozici tak, aby se nemohl vzpouzat během očkování či ošetřování zadní části těla. Rukou, kterou máme kolem krku psa, můžeme také opět fixovat hlavu psa namáčnutím na sebe.
ZÁĎ + OCAS
Během bonitace a výstav rozhodčí často přejíždí psovi po zádi a prohmatávají psovi ocas, aby zjistili, zda nemá zálomek (viz sekce zdraví). Veterináři pak často před očkováním štěně také pohladí přes záda a nahmatávají, kam píchnout, proto je zvykání na tohle důležité i u psů, kteří nejezdí na výstavy a nebudou se bonitovat. Štěně si na toto prohmatávání zvyká už jen skrz hlazení. Ve stoje štěněti často přejeďte štěněti od krku po páteři až na konec ocasu, během mazlení mu sahejte i na ocas. Můžete říct i lidem, které štěně zná, ať mu páteř až po špičku ocasu ohmatají, později můžete o to samé poprosit i pro psa neznámé lidi.
VARLATA U PSŮ
U psů je potřeba zjistit, zda jsou obě varlata normálně sestouplá. Během bonitace a výstav sjíždí rozhodčí k varlatům psa ihned po kontrole zálomku. Někteří psi mají tuto proceduru rádi, jiní ji nesou s velkou nelibostí. Varlata samozřejmě kontroluje i veterinář. Štěně zvykejte na tuto proceduru co nejdříve, ideálně ve spojení s přejetím po páteři. Nejprve provádějte kontrolu sami, poté další členové domácnosti, známí a následně i ti méně známí :).
UŠI
Kupodivu jedna z nejjednodušších částí k prohlížení u psa. Psům je totiž drbání okolo uší a dokonce i v uších příjemné. Musíte být však opatrní, abyste psa neškrábli nebo jinak neporanili. Pokud se psa budete dotýkat na uších a v uších během hlazení, není potřeba více nacvičovat.
OČI
Čas od času se objeví zánět spojivek, proto je důležité psovi umět zkontrolovat oči a ideálně mu do nich nakapat. Tato procedura je velmi náročná téměř u každého psa.
TLAPKY
Prohmatávání tlapek je velice důležité, pes si do nich relativně často něco vrazí, případně si rozřízne polštářek nebo se jinak zraní. V zimě se pak městští psi nevyhnou soli, ve velkých mrazech se každému psovi mohou mezi prsty tvořit ledové kuličky, které pak psa bolí. V každém případě si pes musí v klidu nechat packu prohlédnout, očistit a ošetřit. Prohmatávání a prohlížení tlapek učíme štěně od počátku, protože poranění tlapky je opravdu něco, co se dříve nebo později stane každému čévéčku jakožto velmi aktivnímu a nenechavému plemeni.
ZVEDÁNÍ
Ačkoli štěňata vypadají jako malí plyšáčci i během zvedání se dokáží pěkně vztekat. Zvedání učíme s klidem, často je snazší "pochovat si" dospělého psa než kousavé štěně. Zvedání je důležité při návštěvách veterináře, ale i při nastupování do vlaku, MHD, vysokého auta nebo při poranění psa, kdy ho musíme přenést.